Odkaz k definici ateismu, která se opakovaně šíří v nesprávném znění

https://www.atheists.org/activism/resources/about-atheism/

Jedním z argumentačních klamů (pokud to argumentující záměrně využívá) nebo zdroje omylů v komunikaci (pokud to vzniká bezděky) je používání různých náplní vágně definovaných pojmů. Příkladem budiž diskuse o etheismu, která se zde rozvinula. Různí diskutijící používají tento pojem v různých šířích významu a tak vlastně tímtéž slovem označují velmi významně odlišné skupiny lidí. Pak je těžko se shodnout.

oprava: ... o atheismu ...

Pěkný srozumitelný článek

Dobrý blog, jen na doplnění: Karel Čapek: Dvanáctero figur zápasu perem. V knize Marsyas čili Na okraj literatury. L.P. 1925 např. zde https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/34/55/20/marsyas.pdf

Zejména argument vyžadováním odbornosti je asi nejčastější v internetových diskusích.

Příklad:

A: „Ten film je opravdu špatně natočený."

B: „Kolik filmů jsi natočil, co?"

C: „Mně se ten film líbí."

B: „Souhlas."

.

Čili v případě, že osoba A vyjádří negativní postoj, dožaduje se osoba B odbornosti. V případě, že osoba C vyjádří pozitivní postoj, tatáž osoba B se odbornosti nedožaduje. A je to napříč diskusemi, například u zhodnocení způsobu oblékání veřejně známé osobnosti nebo vyjádření (ne)sympatie k takové osobnosti.

Ve filmu Edison odpověděl Thomas Alva řemeslníkovi, jehož výrobek předtím kritizoval jako špatný, na argument, že Edison to líp udělat nedokáže, výrokem - také neumím snášet vajíčka, ale poznám pukavce.

Díky za článek, do kamene ho tesat .

Nalezení společného koncenzu pak může pomoci diskuze o prioritách. Například: kolik zmařených životů je společnost ochotna obětovat pro utajení polohy jednotlivců v době pandemie? Jakou cenu má pro naši společnost jeden lidský život?

Proč tesat do kamene? Už to je dávno třeba na Wikipedii, a řekl bych, že o něco přesnější.

Téma výtečné, oceňuji. Je ovšem nekonečné. Osobně vycházím z předpokladů - Každý člověk, se chce mít dobře, být milován - oblíben, vzpomínán. Žít v pravdě pravdoucí - produkovat dobro, nedělat chyby a nepášit zlo. K tomu všemu přidat rys - Člověk potřebuje nějakou víru = Naději, že se něčemu - někomu dá věřit. Samozřejmě, on žije v mimořádné době, taková tu nikdy ještě nebyla ! Klasiko nesmyl, (dá se chápat), neb jde - O jeho dobu , jeho život ! A špice špice - Každý člověk svým způsobem - Chce být klamán ! Počínaje kouzelníkem - politikem konče ...

Ve fázi mládežníka klasika. Vše co bylo - blbě bylo! Teď přijde to lepší ! Musím konat, nevím co - nicméně vím, že musím konat - bořit ! Vyhranit se proti "Nepřátelům - rodičům" ! Smůlu jsem měl, všichni kamarádi je mají lepší !

No a pak to přijde. viz výrok W. Churchilla o srdci a rozumu. Začne reálně konat, srazí se s realitou. Položí si otázku - "K čemu je mi dobrý tento stát, úřady" ? Aby vedle, slyšel hlas opačný - Super ! Konečně je zde, Spasitel - Lépe bude !

Já se vždy dostanu k onomu Winstonovi - "Neslibuji vám nic, krev pot a slzy - zvítězíme". Jemu se to dokonce podařilo ! Sranda je, jak by dnes např. na politické scéně uspěl ? Má vůbec někdo šanci,a aby sdělil = "Slibuji vám, že vám nic slibovat nebudu. Snad pouze to, že budu otravovat do úrovně toho nutného. Žijte, konejte, makejte" ! "Věřte pouze sobě, maximálně rodičům svým. To jsou jediné atributy, které to s vámi myslí skutečně dobře" ! Pak vám bude lépe

Uff, bylo to dlouhé, ovšem jako učební pomůcka pro zdejší blogery a diskutující (samozřejmě i včetně mě) celkem poučné. Argument k člověku...to nejpoužívanější druh zdejšího prostředí, bohužel.....díky za tento souhrn

Nějakou dobu jsem zde zcela cíleně používal fotku na které jsem měl na hlavě lesní roh Až mne překvapilo kolik lidí tím "argumentovalo" bez ohledu na téma.

Ještě bych doplnil: Odezdikezdismus, tedy argument, že tvůj názor povede k negativnímu extrému, kdežto můj k pozitivnímu. Příkladem je dnešní debata o zrušení nouzového stavu: takže tobě nevadí, že u nás budou umírat tisíce lidí? Mně to teda dost vadí.

A s tím navazující podsouvání: opozice je přímo zodpovědná za všechny ty mrtvé po zrušení nouzového stavu. Kdo je ovšem zodpovědný za ty současné, to už řečník neřeší.

A můj hodně oblíbený faul, který jsem si sám nazval revolvingový. Funguje na principu bubínku revolveru. Dost jsem si ho užil v debatách o zákazů kouření v restauracích.

-Kouření škodí zdraví a vláda musí chránit zdraví lidí.

-Zdraví lidí je věcí každého z nich.

-No jo, jenže to platíme my všichni ostatní.

-Ne, kuřák odvádí na spotřební dani z cigaret sta tisíce navíc.

-Jenže poškozuje zdraví i těm servírkám okolo.

-Tak proč vláda zamítla i kuřácké místnosti bez obsluhy?

-Protože kouření škodí zdraví a vláda musí chránit zdraví lidí.

Hezký přehled. Já pozoruji ještě jeden jev, který tu přímo nevidím - a to, že se někdo snaží rozporovat věc, která je ovšem součástí většího celku, na nějž sama o sobě ta věc nemá dostatečný vliv v malém množství, ale ve větším množství ano, což ale rozporovatel ignoruje. Obecný příklad - cihlový dům:

Osoba A ukáže na jednu konkrétní cihlu a zeptá se:

A: Pokud tuhle jednu cihlu ze zdi domu vyndám, stane se něco?

B: No, nestane se asi nic.

A: Takže ta cihla tam vlastně nemá žádný smysl a můžu ji klidně vyndat...

B: No, asi ano.

Následně osoba A postupně takto ukáže popořadě na všechny cihly ve zdi a u každé se takto zeptá, a odpověď bude samozřejmě pokaždé stejná. Z toho A usoudí, že tedy může bez problémů povytahovat všechny cihly ze zdi a předpokládá, že se nic nestane. Výsledek je samozřejmě jasný - napřed se nebude dít nic a pak najednou celá zeď spadne, k velkému překvapení osoby A.

Konkrétně to lze v dnešní době pozorovat u protiepidemických opatření. Někdo si vybere konkrétní místo, provozovnu nebo oblast a zeptá se, proč zrovna tohle musí být zavřené, to přece nemá na epidemii vliv (např. můj obchod nebo naše místní restaurace), klidně by se to mohlo otevřít, a tím poukáže na celý systém protiepidemických opatření jako na nesmysl. Přitom stejně jako s těmi cihlami, takto bychom se mohli zeptat u každé jedné provozovny a vše na základě toho zpochybnit. Přitom protiepidemická opatření je celý soubor opatření, která fungují jako celek, kdy konkrétní části jsou nevýznamné, ale efekt přináší jen ve velkém počtu. Nelze je tudíž bezhlavě všechny podrobovat kritice ohledně nevýznamného účinku samy osobě.